11/3 Setkání s domorodcem

V pondělí jsem spal trochu dýl a po snídani jsem cítil, že bych měl spát dál. Ten včerejšek mi dal docela zabrat. Kamenité cesty, cesta suťoviskem a to vedro k tomu. A tak jsem spal dál.
Kolem poledne jsem z venčí začal slyšet další troubení a hlasitou hudbu. Volební oslavy asi pokračovaly. Resp. opět začaly, bo ráno i dopoledne byl klid. Ale oči se mi pořád klížily. Koneckonců, byl to třetí den a ty jsou prý nejkritičtější.

 

Opravdu jsem se vzbudil až kolem čtvrté  Opláchl jsem se, oblékl, vzal si městské boty . podívám se do Vallety. Do přístaviště trajektů ve Sliemě jsem šel pěšky, což se ukázalo trochu jako risk, bo jsem stíhal akorát poslední odjezd (v šest). Naštěstí bylo ještě trochu času a tak jsem si stihl u Burger Kinga koupit cheeseburger - od snídaně jsem nejedl (byť snídám víc než vydatně).

 

Valleta z přívozu

Procházel jsem se Valletou, zhruba tak od keše ke keši. Nejpodařenější byla ta pod pevností sv. Elma (to je jeden z těch plyšáků ze Sezam Street, že). Kus před pevností se sestoupí po schůdcích dolů a pak se pokračuje po kamenných římsách, dalších schůdcích a balvanech pod hradbami, až se člověk dostane k jedněm z reflektorů, co pevnost osvětlují, a tam to je. Dá se tam jít i z druhé strany, ale tam to bylo - jak jsem za chvíli zjistil - zaplavené, asi po ranním dešti. (Jo, to jsem vám zapomněl říct - celé ráno a dopoledne pršelo. To byl asi další důvod, proč se mi chtělo spát.)
Od keše u reflektorů se dalo jít až k mostu co vede k majáku (za odbočkou k mostu byla ta zaplavená cesta), ale most byl zavřený a tak jsem se k majáku nedostal. Mh.

Pod pevností sv. Elma

A tak jsem šel zpátky a pomalu se přes další keš dostal až na autobusové nádraží, kde končí (a začíná) většina malťanských autobusů. Jak jsem tam tak šel, říkám si, že bych si dal pivo... A vida! Jeden stánek je otevřený. Přijdu tam, zastavím se a orientuju se. A přitočí se ke mně takový chlapík, kolem třicítky, a povídá (anglicky): "Nazdar, ty seš Rus?"
"Ne nejsu, já su Čech," povídám.
"Ale vypadáš jako Rus," na to chlapík. (V hotelu si taky mysleli, že su Rus.)

Zavřený most

"Hm," říkám, "ale nejsu. A ty seš Rus?"
"Jo, jasně, já su Rus," povídá zase chlapík. Nevypadal jako Rus, ale měl už asi v sobě nějaké to pivo. "Hele, dej si pivo, pokecáme."
Koupil dvě piva po euru (Skol v plechovce) a jedno jsem mu dal. Asi to nečekal, ale postavil je před sebe, kde už měl jedno otevřené a jedno další čekalo. Otevřel jsem pivo, ťukli jsme, já ťukl ještě o stůl. Na to koukal, tak mu říkám, že je to náš zvyk, v Česku. Tak jsme ťukli ještě jednou. "Já jsem Briga," povídá "a tohle je můj kámoš Slim," ukázal na hubeného kluka v saku, tak asi pětadvacet.
"Já su Bohuš," povídám.

Palác velmistrů

Pak jsme chvíli vedli hovor o geografii, historii a jazykovědě. "Ty ale já myslím, že ty nejseš Rus," říkám mu.
"Ne? Asi ne. Já su z Malty. Hele, jaký jsou u vás v Čikíji holky (chicks)?"
"Ale jo," říkám.
"Já myslím, že jsou dobrý. Jsem viděl nějaký ve filmu, he he. My tomu u vás říkáme Čikíja, že tam máte pěkný holky.
Občas mezi řečí spolu Slim a Briga prohodili pár slov v nějaké řeči, co zněla jako arabština.
"Hele, musím se jít vychcat," povídá Briga a odpotácel se za kamsi za stánky.
"A ty seš odkaď?" ptám se Slima.
"Já jsem z Tunisu. Byls někdy v Tunisu"
"Ne, ještě ne. Znám to jen z televize. Jak dlouho seš tady?"
"Osm měsíců."
"A chceš tady zůstat?"
"Jo jasně, tady je to dobrý. Spousta turistů, spousta práce."
"Jak jste tady před chvílí s Brigou mluvili, co to bylo za řeč?"
"To bylo arabsky. Spousta malťanů se učí arabsky."
"Jsem četl, že je maltština arabštině podobná."
"Maltština je bluééé."

Já, na hotelu, u stolku :-)

A to už se vrátil Briga. "Hele, já už budu muset jít."
"No to já taky," ještě jsem chtěl dát jednu keš, že, "tak ahoj."

Potřásli jsme si rukama, dopil jsem pivo, rozloučil se Slimem a šel jsem pro keš. A pak zpátky na nádraží dvanáctkou zpátky do hotelu.